?Nespokojenost?

Už ráno se stala první katastrofiální věc. Ihned po příjezdu zpět od rodičů do Londýna, jsem si hodila kufry na postel a moje kroky zamířily do kotle. Šla jsem k našemu obvyklému stolu, kde prozatím seděla jen Elis s Amaiem. Posadila jsem se k nim, ale náš rozhovor nepřetrvával moc dlouho. Elis nám oznámila, že odjížídí. Tohle mě zabolelo. Jen tak si řekne, že odjede a zmizí od stolu. Byla jsem naštvaná, protože to byla moje nejlepší kamarádka a ztratila jsem ji a zároveň i smutná, ale to jsem po pár minutách nedala najevo. Je pryč. Tohle bylo doposud poslední shledání, co jsem s ní měla. Ještě onoho večera jsme si s Kath sbalily věci a přestěhovali se k Sam.

A pak tu jde ještě o jednu věc. Ale tu sem nechci, protože kdyby dotyčný tenhle deník našel, tak by to asi nebylo dobré jak pro dotyčného tak pro mě. Cítím tu slabost. Udělala jsem mimořádnou chybu, kterou si asi nikdy neodpustím, ale zrovna teď se s tím nedá nic dělat. Budu tomu muset nechat volný průběh ikdyž si myslím, že s tím volným průběhem to nikdy neskončím. Spíš si budu jen nalhávat něco, co není pravda. Je to dechberoucí a jsem si své viny vědoma, ale stejně s tím nic nedělám. Má zlá strana mi říká, že bych to měla konečně říct a dát tomu konec, ale ta má dobrá strana mi říká, ať tomu nechám volný průběh. Dělí mě od klidu jen jedno slovo..

                                             ''its end''