První hrozba za námi, druhá hrozba před námi?

Pátečním ránem jsem se probudila mezi hromadou kufrů, zajímalo by mě, jak jsem se tam vůbec dostala. Přelezla jsem všechny kufry a dostala se na svojí židličku. Předemnou ležela zelená kniha. Na ní byl šítek - ''Pro Vás''. Měla jsem sakramentský strach, že se nám ten magor dostal do pokoje, ale když jsem si knížku vzala a otevřela, byl tam od Elis dlouhý proslov a o tom, že jestli se nevrátí, že jí máme dát tamto a tamto na hrob, že to dělá hlavně pro nás. Na konci bylo napsáno, že si z nás dělá srandu. Zavřela jsem knihu a hodila ji do kufru. Převlékla jsem se a šla do kotle. Z kotle jsem se přemístila k Mungovi, kde jsem čekala přibližně patnáct minut, ale pak jsem si na chvíli odběhla do kotle. K mému údivu tam seděla Samantha. Šla jsem jí pozdravit a řekla o tom všem. Bohužel se zdá, že nikdo z ostatních lidí tomu nerozumí. Narazila jsem na Elis, kterou jsem hned pokárala za to, že si z nás dělá srandu. Přemístily jsme se k Mungovi, kde po nějaké době vyšla ta ženská a řekla, že tu dvojici propouští - Amaie a Kath. Šla jsem pryč, protože jsem se nechtěla zrovna setkat dvakrát nadšeně s Amaiem. Odběhla jsem pryč a tam někde pryč jsem strávila asi hodinu a potom šla do kotle, kde seděla sama Katherine. Říkala jsem jí tak špatné věci, ale stejně mi to nějak nevadí. Měla jsem pravdu. Šla jsem se podívat do toho kamenolomu, ale nikdo tam nebyl. Když jsem se vracela tak jsem se natáhla na kámen. No super! Šla jsem na pokoj a potom do příčné k fontáně. Kdžy v tu chvíli ze ''sovince'' vyšel nějaký muž v černém. Naštěstí si mě asi nevšiml. Po chvíli ke mě přišel Amai, v tu chvíli jsem se chtěla sebrat a odejít, ale seděla jsem tam jako přibitá. Řekl mi, že za chvíli přijde tak jsem šla na pokoj. Po asi hodině čekání přišel a my šli do altánku. Povídali jsme si, ale myslela jsem že to bude jiný rozhovor vzhledem k událostím v posledních dnech. Přišla Kath a už to byl takový plynulý rozhovor o ničem. Na chvíli jsem odtamtaď zmizela do kotle. Dole stála Ay s Dariusem. Vypadalo to jakoby se něčemu před pár minutama bránili. No, šla jsem zpátky do altánku a sedla si k nim. Ale potom jsem zase vzala roha. Ani nevím, co mě to napadlo, ale nechtěla jsem tam s nimi být. No, potom se nějak stalo že jsme se všichni sešli v kotli. Sama od sebe jsem začala mlít úplné blbosti, ale nedalo mi to, potřebovala jsem to, kam vždycky nějak zakecat. Ale pak se Amai naštval že vůbec nejím, asi to nechápe že nechci být jako nějakec parní válec. Potom odešel, běžela jsem za ním a zastavila ho, no zdá se že jsem ho už skoro přesvědčila, když přiušla kath  a něco mu dala. To něco byl hrníček. No, hned mě napadlo, co to je. Myslím, že by s tím rozmazlováním měla skončit. Když jsme šli do kotle, tak se Amai opřel o stěnu a zrazu usnul. Tak jsme ho s Kath vzaly a nějak tzěžce jsme ho dopravily k nám na pokoj. Přece nebude spát na chodbě. Spal jako štěně. Já jsem zalezla do postele a přemýšlela. No, přemýšlela dokud jsem si nevytáhla tebe.

Skoro jsem zapomněla zmínit, že výhružné dopisy už přestaly chodit. No, tím líp, snad se nemusíme namáhat tím, kdo to je. Snad to už ministerstvo vyřešilo a v blízké době nám přijde zpráva. No, ale zase je noc a já tu svítím svíčkou, takže bonne nuit!