Vše bude jiné? No, to snad ne.
Klasické ráno, jen možná na měkké postýlce zahrabaná plyšáky. Vstala jsem a zamířila do koupelny. Opravdu je nemožné jak vypadám po ránu. Vyčistila jsem si zuby, nasadila šperky a v lednici jsem našla taky nějaké jídlo. No, ani snad není potřeba psát, co jsem si vzala na sebe, protože každou hoďku se převlíkám. Vyrazila jsem do kotle, a to bych nebyla já, kdybych si cestou nenatrhala nějaká ta jablka. Přemístila jsem se do kotle, kde bylo celkem prázdno, takže vlastně nic nového. Jediný, kdo tam byl - Amai. Šla jsem k němu, pozdravila ho a šla zase pryč. Celé ráno se vlastně nic nedělo, jen někdy kolem oběda jsem tam viděla Petera, tak jsem si k němu sedla. Tak normálně jsme si povídali, než přišly na řeč jeho vousy. Samozřejmě jsem mu řekla, že je má už nějak dlouhý. Tak se šel oholit. Ani ne za pět minut byl zpět a tu najednou..
Po té jsme si s Peterem sedli k baru, a já jsem záhadně vytáhla starou fotku, kterou Peter vyfotil, ještě na hradě. Tak zase jsme si normálně povídali, ptala jsem se ho, jestli bude prefekt, nebo kdo vlastně bude. Nemusí být žádný, ale no. Potom jsem se ho musela zeptat na tu mojí záhadnou věc, kterou jsem psala minule sem. No, jelikož v kotli nechtěl šeptat, tak mě zatáhl nedobrovolně do koupelen. Popravdě mohl říct a já bych za ním šla a nemusel mě takhle unášet. No, tam jsme to dořešili a on mi poradil. Po nějakých deseti minutách jsme slyšeli že někdo přišel. No a protože jsme byli v dámských koupelnách, tak Peter musel jít pod zastírák a postupně jsme odešli. No, ale zrovna to téma, které jsme řešili bylo u umyvadel. Amai. Prolezla jsem kolem něj do kotle a tam na něj čekala. Když přišel, zatáhla jsem ho za kotel na zahradu a tam mu to řekla - že to nemá smysl. No, ani nevím co odpověděl, protože jsem v minutě z místa zmizela a přemístila se do godriku a šla domů. Nevím, co to s ním udělá. Posledně s Elis to nesl špatně. Snad to nebude tak hrozné, jak to vypadá. Vletěla jsem do pokoje a tak nějak jsem měla na jazyku to říct vše Kath ale nějak jsem to neřekla. Celou noc jsem seděla na stoličce a opírala se o kufry. No a jak jinak jen psala sem a zírala do zdi. Přišla na mě únava a tak jsem zalehla. Uvidíme co nám přinese zítřek (dnešek?!). Bonne nuit!