Síla vzdoru

Tímto si asi myslí, že nás mohou vyprovokovat? Dopisy, které nemají žádný smysl? No, kdyby byly jen ty dva dopisy, myslím, že bysme to ani tak dvakrát moc neřešili, protože ten lektvar - páchnul a byla to směs všelijakých různých věcí, nebo to bylo jako nepovedený lektvar. Nevím, jestli bylo příčinou ho namíchat takhle blbě, nebo jestli z toho mělo něco vzniknout. No, ale asi se vrhnu rovnou na všechno, co se pouze za JEDEN den stalo.

K ránu jsem ihned vyrazila do nemocnice, tentokrát bez Elis, protože ještě spala a nechtěla jsem jí budit. Pár minut jsem čekala v čekárně, ale potom ke mně přiběhla Elis. Takhle vyděšenou jsem jí ještě neviděla. Zatáhla mě na záchodky a vrazila mi do rukou obálku. Opět ta samá. Bezradně jsem jí otevřela, vyndala lístek a přečetla si ho - ''Dnes o půlnoci v portsmucku v kamenolomu. Přijď sama, jinak skončíš jako tohle. M.G.'' A jako suvenýr tam byl hadí ocásek. Samozřejmě sem El řekla, že tam nepůjde, ale k mému překvapení se vzpírala. Jakože, cože? Chtěla se snad nechat zabít, unést nebo.. doteď nechápu ten smysl toho, proč tam chce. Bez zeptání jsem se přemístila na ministerstvo, Elis se ale zase bránila. Chvilku jsem nad ní přemýšlela, ale to, že by jí někdo mohl ublížit jsem nemohla dopustit. Vrátný nás pustil dovnitř. Ve výtahu jsme měli ale problémy. Kam jít? No, vybrali jsme si jedno patro, to dobré patro. Ústředí bystrozorů. Zaklepali jsme na dveře a překvapivě nám bleskurychle otevřel jeden muž, jako kdyby na nás čekal. Vešly jsme dovnitř k němu do jeho.. hm.. brlohu, kde si zapisoval výpověď. Všechno jsme mu to do podrobna vylíčily, ale neřekly jsme, zda-li máme nějaké podezdřelé. Nutkavost mě nutila k tomu, abych řekla toho, koho si myslím, ale nakonec jsem ty myšlenky zahnala a řekla, že jsme nějaké spory měli, ale to nestojí za řeč. Podali jsme mu všechny tři obálky, vzal si je a řekl nám, ať na sebe dáváme pozor a ať nás vůbec nenapadne jít na to místo, že se o to bystrozoři postarají. Však do té doby, jsem netušila že mi přijde další dopis.Vyšly jsme z ústředí a výtahem se přemístily do atria. Vrátný nás pustil a Elis pořád říkala, že tam prostě půjde. Tak dlouho sem jí to vymlouvala. Ale nešlo to. Řekla jsem jí, že je pitomá a že pokud chce riskovat svůj život, tak ať si jde, ať si umře. Sama jsem nemohla uvěřit, co jsem řekla.

Přemístila jsem se do nemocnice. Sama. Pustili mě dovnitř a já zavítala jako první ke Katherine. Povykládala jsem jí to, ale ona na mě dokonce byla i naštvaná, že jsem jí nechala jít. Sakra, musela jsem na ní vyjet, já jsem jí v jednu dobu chtěla někam odvést a zamknout, ale jí to nezajímalo. Odešla sem k Amaiovi, ale byla tam ta Julie. Dělala jsem, že sem jí neviděla a hned na něj vyblafla s tím, že máme další vzkaz, ale tentokrát přísnější. Asi půlku toho našeho tajemství jsem vyzradila Julii. Potom jsem jaksi navrhla, že by jsme jí do toho neměli tahat a ona odešla. Takhle sem jí vyhnat nechtěla, ale já jsem musela. Nesměla to vědět. A ani nikdo jiný. Bohužel nějak z toho upozornění vznikla mezi mnou a Amaiem nepříjemná hádka. Byla jsem opravdu drsná, ale musela jsem konečně říct, co si o něm myslím a to všechno.. Odešla jsem od něj a za dveřmi jsem ještě slyšela jak něco křičí. Šla jsem za Julií, která ještě čekala před vyšetřovnou a řekla jí že tam může jít. Ona nechtěla. Zamířila jsem ke Kath a řekla jí to. Potom jsem se ale sakra neovládla a šla znovu ta Amaiem a řekla, mu co si vlastně doopravdy myslím a že kdyby měl rozum a všechno si to semlel dohromady tak by pochopil, jak sem to myslela. Ale on mě jen pozoroval. Nic. Odešla jsem z nemocnice a šla  na pokoj. Bohužel před ubytovnou byla další obálka. Stejná. Vzala jsem jí a bleskurychle narazila do dveří. Fakt jo. Tak jsem se lekla, že jsem se rozeběhla a napálila to hlavou do dveří. Běžela jsem i tak dál na pokoj a obálku otevřela. Vzala lístek a.. chtěl po mě dotyčný M.G. Abych se dostavila do obrtlé do hospody a sama. A jako suvenýr zase hadí ocásek. Chvíli jsem přemýšlela, jestli tam mám jít nebo ne, ale nešla sem. Ministerstvi o tom ví, bystrozoři se o to postarají.

Už několik hodin tu čekám na Elis, ale ona nikde, mám o ní strach.